1) Dane, jak to bylo se startem na NorthCape-Tarifa? A proč právě tento závod?
Byl to závod, který jsem našel teprve někdy v březnu na internetu. Jednalo se o náhradu za 9100 km dlouhý etapák Red Bull Trans Siberian Extreme vedoucí z Moskvy do Vladivostoku, který se z pochopitelných důvodů nemohl uskutečnit. Před tím se odkládal dvakrát kvůli covidu. Fanouškům jsem sliboval tři roky závod delší, než byl Race Across America (5000 km), tak jsem se rozhodl, že je na čase to splnit. Nicméně tím, že se jednalo o 7400 km bez podpory, jsem vstoupil do úplně nové dimenze.
2) Jakou techniku (kolo,doplňky,..) jste měl s sebou?
Kolo ISAAC Element – klasická karbonová silnička holandské značky na Shimanu Ultegra. Zapletená kola byla též z Nizozemí – FFWD s výškou ráfku 44 mm. Na nich české bezdušové pláště Tufo. Na řídítka jsem namontoval nezbytné časovkářské nástavce a na kolo navěšel několik různých brašen od českého výrobce Sport Arsenal.
3) Proč a co od Sponseru jste používal? Jak Vám výživa pomáhala? Jedl jste intuitivně nebo byl předem připravený plán?
Začnu odzadu. Takto dlouhý závod je jen o pocitech, intuici a momentální potřebě i chuti. Naplánovat příjem potravy na několik dní, když nejedete s podpůrným týmem, se nedá. Navíc jsem byl velmi limitován tím, co mohu vzít s sebou kvůli místu v brašnách a také celkové váze kola. Od Sponseru jsem si s sebou vzal v pytlíčkách ionťák Ultra Competition s neutrální chutí, dále několik pytlíčků regeneráku Pro Recovery, několik gelů Ultra a k dodání energie v těžších chvílích, kdy otěže přebírá únava, také několik balení bonbónů Power Gums s příchutí Fruit Mix (obsahuje kofein) a odsypal jsem si s sebou také kofeinové kapsle (Sponser Caffeine Caps). Doplňoval jsem tak důležité živiny, kterých na benzínkách moc nenajdete, a taky díky nim doplňoval kvalitní energii. Všechny tyto produkty jsem měl vyzkoušené ze závodů před tím. Co musím vyzdvihnout, jsou příchutě. Ani jeden z produktů se mi za těch 24 dní závodění nepřejedl či nepřepil, což je pro ultramaratonce opravdu důležité. Dřív se mi stávalo, že jsem doplňky stravy vyhodil druhý den do koše, protože jsem je nemohl už ani vidět. Sponser má tohle opravdu vyladěný a je vidět, že na poli ultra vytrvalostního sportu spolupracuje přímo se závodníky. V této oblasti nemá dle mého názoru konkurenci!
4) Proběhly během závodu krizovky, kdy jste si sáhl na dno? Co musí mít sportovec nastavené v hlavě, aby takový druh závodu zvládl dojet do cíle?
Proběhlo jich několik, ale většinu už jsem úspěšně zapomněl J. Největší krize nastala 1300 km před cílem, kdy jsem si na vyplaveném písku „ustlal“ ve velké rychlosti a odnesl si naraženiny, odřeniny i hluboké tržné rány. Musel jsem vyhledat nemocnici a nechat se dát do kupy. Následující dny byly opravdový boj o přežití v závodě. Teprve posledních asi 300 km jsem chytnul zase tempo.
5) Zájem novinářů ještě více vzrostl po prohlášení organizátora, že jste finisher, ale ne vítěz. Jak jste se k tomu postavil? Litujete něčeho?
Začnu zase od konce. Lituju toho organizátora, který musí žít s tím, že záměrně vyhodil z prvního místa člověka, který jel celý závod fér. On to dobře ví, ale přesto po mém příletu do ČR udělal naprosto neomluvitelný čin. S odstupem to vidím tak, že mám teď určitě klidnější spaní než on. Ale je pravda, že na určitou chvíli mi udělal ze života peklo. Více o tomto incidentu si můžete přečíst na mém blogu: https://danielpolman.com/blog/vyjadreni-k-presunu-do-neklasifikovane-kategorie-po-dokonceni-north-cape-tarifa. Jestli je zájem novinářů kvůli tomu větší? Možná ano, ale rozhodně není o co stát. Vysvětlovat neustále tuhle nepříjemnou věc postavenou na lživých a nelogických argumentech, je na palici. Mentálně jsem v životě nebyl tolik vysátý, jako po tomto závodě. Ale ničeho nelituju, jsem rád, že jsem NCT jel a že vznikl další velký příběh, který jsem prožil a budu ho moct dál sdílet s lidmi v knize a na přednáškách. Uděláme z toho i film.
6) Jak probíhá regenerace po takovém typu závodu?
Dovolená s rodinou, doplňování minerálů a bílkovin produkty Sponser, zajet si na kole jen tak na pivko… Nejsložitější bylo zregenerovat hlavu. Na tom makám dodnes. S pomocí rodiny, kamarádů a skvělých fanoušků se mi to daří. Mám štěstí, že je kolem mě tolik úžasných lidí. Mimochodem na konto sbírky pro dvě nemocné děti a spolek vozíčkářů, které jsem otevřel před startem, poslali 680 tisíc korun! Takže umí podpořit nejen mě, ale i další. Navíc přivítání v Nové Pace byl zase obrovský nářez. Za tu obrovskou podporu jsem fanouškům neskonale vděčný. Je to jedna z nejhezčích věcí, jaká mě v životě potkala.
7) Co byste vzkázal sportovcům, kteří se chtějí zaměřit na ultra závody? Co je esenciální k dosažení úspěchu?
Určující je jedna jediná věc – motivace. Když má člověk správnou motivaci, je to základ všeho. Ultra závodění se nedá vystavět na písku – musí se opřít o opravdu tvrdý beton. Když má člověk z dlouhých závodů potěšení, naplňuje ho to, pak není co řešit. Tenhle sport nejde dělat jen pro medaile, člověk v něm musí vidět mnohem víc, než výsledky.